V tomto tisíciletí se bude méně lidí věnovat fyzické práci a čím dál více lidí bude pracovat mozkem.

To je v našich očích intelektuální kapitál. Z rozvahy firem se to nezdá, ale pro firmy má obvykle větší hodnotu než fyzická aktiva. Ekonomické bohatství je v současnosti mnohem více poháněno znalostmi a informacemi, než výrobním procesem a finančním kapitálem. Během minulé ekonomiky tvorbu hodnoty závisela na využití půdy, přírodních zdrojů, zařízení a kapitálu. Naše informační ekonomika je závislá na správné aplikaci poznatků a znalostí.

Lidstvo vstoupilo do éry kreativity – do doby konceptuální a tím se kolem nás vše mění.

Poptávka po nových konceptech, výrobcích a službách zvyšuje nároky na kreativitu lidí. Přibyla nová skupina lidí, „kreativní třída“, jež se pomalu stává elitou. Do kreativní třídy řadíme vědce, inženýry a doktory ve vývoji a konstrukci, architekty, designéry, urbanisté a plánovači rozvoje měst a regionů, pedagogy, umělce všeho druhu, pracovníky v zábavním průmyslu. Bezpochyby tam, ale patří i manažeři, kteří mají na starosti vize a strategie, budování značek a tvorbu reklamních kampaní.

Vezměme si třeba Alberta Einsteina, který říkal, že představivost je mnohem důležitější než znalosti, protože představivost nezná hranice. On samozřejmě musel teoretickou fyziku ovládat, aby mohl ke svým teoriím dojít. Ale je zajímavé, že k teorii zakřivení vesmíru jej dovedla představa, že se posadí na sluneční paprsek a nechá se překvapit, kam jej zanese. Když se podíváme na nejúspěšnější podnikatele, jsou to vizionáři, kteří myslí hodně dopředu. Většina našich top manažerů však vytváří strategické cíle tím, že prodlužují přítomnost do budoucnosti vylepšenou třeba o pět procent. Na takové kontinuální zlepšování stačí běžná logika. Ti nejúspěšnější však potřebují dělat skoková zlepšení, jimiž budou válcovat konkurenci.

Za poslední tři desetiletí, od internetu po příchod smartphonů lidé několikrát zcela restartovali způsob, jakým fungují a žijí. Přizpůsobí se rádi každé nové věci, která přichází na trh. Jak se, ale změnilo HR? Více či méně, se nezměnilo. Pořád běží jako mlýnské kolo, ale v náhonu je stále méně vody. Intelektuální kapitál má být strůjce. Stát za vším, co je nové a co se mění.

Říká se, že to co nevidíme, je stejně důležité jako to, co vidět je.

Posilme lidský kapitál, ať víc vidět je, ať víc rozhoduje a především tvoří. Chytrými a kreativními lidmi, kteří teď utíkají do různých hubů, start-upů, inkubátorů, a bůhvíkam jinam. Aby tvořili, hodnoty a pro ně smysluplné věci. Co je evidentní, že je něco žene pryč, z korporací. Rutina, nepřítel tvořivosti. Když věci mají svůj totální řád, když tam není žádná změna. Že je mnohokrát HR smyslu zbavené. Když absolvent nastoupí do rigidního prostředí firmy, kde se po něm nechce, aby přemýšlel, hloubal, vylepšoval, a jen má jet ve vyjetých kolejích, tak se schopnost tvořivosti ještě zmenšuje. Proto raději volí méně peněz, ale více svobody, a tvořivosti. Chtějí se nebát přemýšlet out of the box.

Nejhorší je si myslet, že na vrcholu pyramidy je koncentrace moudra. Není. Tam je koncentrace odpovědnosti. Je totiž velmi důležité, aby se top manažer opíral o moudrost a tvořivost lidí v prvních liniích. Bohatství firmy je totiž především v lidech a jejich intelektu. Když vidí, že vedení o jejich nápady skutečně stojí, přicházejí s nimi. Většinou jsme totiž ješitní, chceme nějaké uznání, povzbuzení, poděkování. Když se realizují moje nápady, mám tendenci přicházet s dalšími.

Mnohem více se dozvíte na www.lidskykapital.cz

Napsal Robert Janča
více o autorovi >

sdílet: